Lítost

 ... k uzdravení nepatří.

Vše musí rychle pryč, i uplakaná lítost. Ta přece k uzdravení nepatří. Vím přesně, co chci. Nechat vše minulé plavat, co bylo bylo, zapomenout na minulost a soustředit se na přítomnost. Připravit se na léčbu, na měsíce, kdy bude každé síly potřeba. Konec litování a žádné slitování (sama se sebou). Není prostor na kompromisy, vše je potřeba konat ihned, v tuto chvíli.

Jednou provždy přestávám nad sebou plakat a beru svůj život plně do svých rukou.

Chystám se do nemocnice..... balím si kufřík, pár osobních věcí a nevím, co vše mne čeká. Nemám a nikdy jsem neměla nervy ze železa, přesto jsem klidná, odhodlaná a silná přijmout jakýkoli další vývoj.

Vždyť jsem se přece rozhodla!