Paní M.

Paní M. byla šarmantní, společensky laděná dáma, čerstvá důchodkyně, která si chtěla naplno užívat svého volného času a života. Ale... zjistili jí rakovinu, operovali a léčili. 

Přes společnou kamarádku mě paní M. požádala o schůzku. Zajímalo jí, jak jsem k nemoci přistupovala, co vše jsem pro uzdravení dělala, jak probíhala léčba apod. Chodily jsme po parku a povídaly si o všem možném. O vztahu k životu, nastavení mysli, životních postojích, vůli k uzdravení, rozhodnutí a léčbě. Ve chvílích, kdy dostávala od lékařů nepříznivé zprávy, kontaktovala mě také telefonicky. Kdykoli potřebovala, byla jsem jí k dispozici.

Za nějakou dobu mi s velkou radostí sdělila, že je podle lékařů vyléčená a že to musíme spolu oslavit. Měla jsem radost spolu s ní, i když, přiznám se, mi to náhlé uzdravení připadalo trochu zázračné. Ale nakonec, proč by tomu tak nemohlo být? Domluvily jsme se na odpolední návštěvě kavárny.

Usedly jsem do sedaček naproti sobě, objednaly si čaj, kávu a perníkové kolečko k tomu. Paní M. mi znovu s úsměvem zopakovala, že už má vše za sebou a teď už chce jen žít a všeho si užívat. Přiťukly jsme si na zdraví a na nový život. Nato vytáhla letáčky a začala mi nabízet výhodný pobyt v termálních lázních na Slovensku. Zdvořile jsem poslouchala, koneckonců to může být i pro mne příjemně prožitá dovolená. Dosud jsme se bavily víceméně jen o nemoci, tak mi připadalo fajn, že má chuť pustit se i do jiných věcí. A třeba zrovna prodávat zájezdy. Za nabídnutý letáček jsem poděkovala a schovala ho do kabelky.

Dopily jsme nápoje, domlsaly perníček a paní servírka nás přišla zúčtovat. 

"Přejete si platit dohromady nebo zvlášť?"

Nestačila jsem se ani nadechnout, když paní M. ze sebe bleskurychle vyhrkla jasné a rezolutní 

"Zvlášť!"

Tak rychlé a nekompromisní "zvlášť", že mi z toho přeběhl mráz po zádech. Něco tu není v pořádku, napadlo mne. Copak takto reaguje člověk vyléčený ze zhoubné nemoci? Vždyť to chtěla oslavit společně? Společně, ale zvlášť? 

Nedala mi šanci jakkoli zareagovat. Ale především nedala šanci sama sobě. Šanci poděkovat. Třeba jen úhradou symbolických 60 korun za malé pohoštění v kavárně člověku, který jí věnoval mnoho svého času a úsilí, když na tom byla zdravotně hodně špatně. A nikdy za to nic nevzal. Ale i mně by udělalo radost, kdybych ji mohla na počest jejího uzdravení pohostit. Ani jednu variantu paní M. nepřipustila.

Před kavárnou jsem se s paní M. rozloučila, popřála jí vše dobré a od té doby jsme se už neviděly.

Za necelé tři měsíce mi volala kamarádka, že paní M. umřela.