Nikdy nejsi sám

Muž, který ukončil své pozemské bytí, předstoupil před Boha. A Bůh se zamýšlel nad jeho životem a poukazoval na to, co všechno se v něm ten člověk naučil, co všechno prožil, jak se choval k ostatním lidem a jakými myšlenkami se zaobíral. Bůh jej však nesoudil, ale naopak člověk soudil sám sebe, neboť až nyní se plně uvědomil důsledky svých činů. Poté Bůh řekl:

"Chceš se ještě na něco zeptat, můj synu?"

"Ano," odpověděl muž a pokračoval: "Když jsem tak při svém zamyšlení zpětně sledoval svůj život, všiml jsem si, že za šťastných časů jsem zanechával dvojí stopu, a věděl jsem, že kráčíš vedle mě. Když však nastaly těžké chvíle, zůstávala za mnou stopa jediná. Proč jsi mě, Otče, v nejhorších časech opustil?"

A Bůh mu s laskavým úsměvem odpověděl:

"To si špatně vykládáš, můj synu. Je pravda, že za šťastných časů jsem kráčel vedle tebe a ukazoval ti cestu. Když však nastaly těžké chvíle, nesl jsem tě v náruči."